Historie

Otec kanovník Josef Čihák a Horní Újezd

Příchod do farnosti

Otec Čihák, když vzpomínal na svůj příchod do farnosti, potvrdil, že dostal dopis s výzvou, aby požádal o uvolněné místo faráře. Situace zde byla kritická, dokonce hrozilo i uzavření kostela. Dopis - pozvání napsal pan Jiří Vopařil z Horního Újezda č.70, kterému záleželo na budoucnosti dolnoújezdské farnosti. O Otci Čihákovi bylo známo, že kde působil, došlo k opravě kostelů. Přijel se sem podívat, ale nadšený zrovna nebyl. Přesto nakonec nabídku přijal. Příchod do farnosti se uskutečnil na svátek sv. Ludmily - 16.9.1946.

Opravy kostela

Brzo na to nastaly přípravy k opravě kostela. Byla vyměněna krytina, místo šindele byl kostel pokryt břidlicí, byly opraveny stropy, vzadu byl vybourán vchod mezi předsíní a kostelem, takže se zvětšil prostor chrámové lodi.

Organizování mládeže

Začal organizovat mládež, pro kterou na faře konal besedy. Při nich uvědomoval mladé o pravdách víry. Vytvářel správný názor na historii církve v našem národě. Když zjistil, že by tato činnost mohla být záminkou k persekuci, tak tyto besedy ukončil. Byl opatrný, aby nezavdal příčinu k postihům. Velice jsme proto byli překvapeni jeho zatčením.

Materiál na zvon kaple

P.Čihákovi se podařilo sehnat materiál na nový zvon pro naši  kapli. Kov byl ihned dopraven na Horní Újezd. Byly obavy, protože tehdy šlo o velice vzácný materiál, proto byl neprodleně zazděn v čp.70. O skrýši věděl pouze Jiří Vopařil. Ti, kdo o tom věděli, se báli, aby to představitelé tehdy panujícího komunistického režimu nevyužili k dalšímu obvinění dolnoújezdského faráře. Až v roce 1968 po návratu Otce Čiháka do farnosti vše vyšlo najevo. Pan Jiří Vopařil byl tehdy už stižen těžkou mozkovou příhodu, pozbyl řeč, a tak stále ukazoval na jedno místo v domě. Tak tam vybourali zeď a ve skrýši se objevil poklad - hranolky cínu a mědi. Otec Čihák o té skrýši vůbec nevěděl a po jejím objevení zprostředkoval ulití zvonu u firmy Manoušek na Zbraslavi. Zvon byl s velkou slávou posvěcen v roce 1969.

Socha sv.Barbory

Na konci války byli na Podlubníčku ukrýváni utečenci - ruští zajatci a protože v případě prozrazení hrozil za ukrývání nepřihlášených osob i trest smrti, byl zde dán slib, že když to dobře dopadne, bude u studánky Barborky postavena kaple. V té době tam byl umístěn obrázek sv.Barbory na památku uzdravení slepé dívky z Bystrého. V době totality bylo zřízení kaple nemožné, a tak Otec Čihák objednal s naším souhlasem u sochaře Stanislava Malého sochu sv. Barbory. Ovšem povolení na to nebylo a na námitky, že bez povolení vzniknou problémy, uvedl P.Josef, že i když budeme žádat, nikdy povolení nedostaneme, že je třeba jednat. Socha byla postavena v říjnu 1983. Ani ne za půl roku došlo k vyšetřování na základě udání. Podařilo se to zdůvodnit, že šlo o památku na úkryt ruských zajatců a byl klid.

Mše sv. v kapli

O Vánocích roku 1968  ještě neměl P. Boštík z Olšan umístění do farnosti, proto po domluvě s ním nám Otec Čihák nabídl, že tento kněz bude mít v kapli každou neděli mši sv. Po odchodu P. Boštíka zde míval bohoslužby sám, většinou odpoledne. Později zde sloužil v neděli o deváté hodině dopoledne. S příznivou odezvou se setkala mezi věřícími také mše svatá na Štědrý den ve 22 hod., dále mše sv. v esperantu obětované spolu s kněžími z Polska a Maďarska, za mezinárodní účasti z esperantského tábora v Sebranicích.

Přístavba kaple

S velkým zájmem přivítal pan farář Čihák naší iniciativu o přístavbě kaple k stoletému jubileu posvěcení kaple. Bylo mu tehdy 81 roků. Podpořil nás finančně 40.000,- Kč. Jeho zásluhou bylo velkolepé svěcení 24. září 1994 za účasti 10 kněží, Otce biskupa Karla Otčenáška a Mons. Josefa Sochy.

Oprava kříže u Černého mlýna

Velký zájem měl i o opravu kříže u Černého mlýna a sochy sv. Jana Nepomuckého, což finančně podpořil částkou 10.000,- Kč.

Po celou dobu, kdy byla v provozu škola na Horním Újezdě, chodil sem pěšky vyučovat náboženství.

Pro nás občany z Horního Újezda bylo jeho vedení farnosti velkým přínosem. Byl vzorem pro svou statečnost, věrnost ve víře a pevnost charakteru. I všechny církevní památky naší farnosti budou příštím generacím připomínat velkou osobnost Otce kanovníka Josefa Čiháka.

Jan Boštík st., Horní Újezd 51

Rozhovor s kanovníkem Josefem Čihákem

Pane kanovníku, 29. června 2001 uplyne 65 let od Vašeho vysvěcení na kněze. Po léta působíte v tomto povolání. Co bylo na jeho počátku? Co Vás přivedlo k tomu, že jste se stal knězem?

Od dětských let jsem se trochu víc než ostatní spolužáci z obecné školy pohyboval kolem kostela a fary. Naše obec Slavětín nad Metují patřila farností do Velké Jesenice. Do Slavětína chodil dvakrát týdně vyučovat náboženství do dvoutřídky pan farář Josef Kovář z Velké Jesenice. Měl vysokou postavu - 198 cm, takže mi někdy v legraci citoval z Písma: "Tak odpovídáš nejvyššímu knězi?" Již asi od druhého školního roku si mne vybral spolu s Karlem Fabiánem za ministranty. Pomáhali jsme mu, když se v Slavětíně konal pohřeb nebo v tamní kapli byla sloužena mše. Také v neděli jsem chodil ministrovat do farního kostela a vyřizoval jsem různé pochůzky. Ke konci školního roku četl pan farář v tisku, že v Hradci Králové v Boromeu se budou konat přijímací zkoušky na Arcibiskupské gymnázium v Praze. "Nechtěl bys to zkusit? Já bych tě tam dovezl." Po nedlouhém rozmýšlení jsem svolil. Zkoušku jsem udělal a byl jsem přijat. Poněvadž mi už bylo tehdy 12 let pan farář se ptal zkoušejících profesorů z Arcibiskupského gymnázia, zda by to šlo, abych šel do druhé třídy gymnázia, že by mě přes prázdniny učil latinu. Řekli, že jich mají několik starších než já a chtějí pro ně udělat zvláštní kurs a po vánocích, že bychom už byli v sekundě. A to se také stalo. Maturitu jsem udělal v červnu 1931 a týž rok se přihlásil do kněžského semináře v Hradci Králové. Tehdy v listopadu byla změna biskupů v Hradci Králové. Otec biskup Kašpar šel do Prahy na arcibiskupský stolec a místo něho byl do Hradce jmenován Dr. Mořic Pícha. V Hradci v semináři jsme byli pohromadě s našimi Němci a žádné problémy nebyly. Zpěvy, modlitby, rozjímání byly jeden den česky a druhý den německy a v neděli latinsky. 29.6. 1936 nás bylo vysvěceno na kněze 18 - z toho 4 německé národnosti. Z těch 18 jsem dosud na živu pouze já. První mé místo byla Choceň, kde jsem byl kaplanem rok a půl, poté administrátorem v Petrovicích u Nového Bydžova 4 roky s dojížděním do Stračova. Odtud jsem byl přeložen do Lochenic. Tam jsem působil 4 roky a odtud jsem 16.9.1946 přišel do Dolního Újezda.

Život kněze se pro mnoho lidí zdá být neatraktivní. Čím Vás kněžské povolání nejvíce obohatilo? Čím naplnilo Váš život?

Považoval jsem vždy svůj život za vedení Boží Prozřetelnosti. Věřím, že nic nebylo "náhodou". V tomto smyslu byl a je můj život naplněný.

Jste pamětníkem, prožil jste ve svém povolání mnoho, setkal jste z blízka s velkým množstvím lidí. Co podle Vás nejvíce potřebuje dnešní doba, dnešní člověk?

Jako národ jsme otráveni materializmem. Náš národ byl v úpadku ve srovnání s evropskou úrovní - jazykově, literárně a umělecky, ale vzchopil se. Tehdy všude napomáhali kněží, kteří ovlivňovali učitelstvo. Existovala úcta ke křesťanským hodnotám, jak se o tom píše třeba v románu "Zapadlí vlastenci". Konaly se národní poutě ke svatému Janu Nepomuckému do Prahy. Vlastenci dávali hlavy dohromady. Sbíral se haléř k haléři. Bylo postaveno Museum Království českého, Stavovské divadlo, Prozatímní divadlo a nakonec i Národní divadlo.

Jestliže český národ nemá zmizet z mapy světa, je nutné získat široké vrstvy obyvatelstva pro konkrétně žité evangelium Ježíše Krista. Žádné jiné náhražky nám nepomohou.


Kontakt

Římskokatolická farnost
Dolní Újezd

569 61 Dolní Újezd 34

P. Ing. Josef Haman
kněz
Tel.: 732 405 118
E-mail:

Kompletní kontakty


© 2024, Římskokatolická farnost sv. Martina v Dolním Újezdě u Litomyšle – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑